Zdeněk Melík (1945-2021)

S velkou lítostí oznamujeme, že nás ve věku 75 let opustil náš kamarád a spolupracovník Zdeněk Melík, jeden z nejdéle působících dobrovolníků v Mladějově.

Jeho odchod je velkou ztrátou pro všechny, kteří s ním měli možnost trávit svůj čas, při práci i mimo ni. Jeho rozhled a humor nám budou chybět.

Zdeněk Melík se narodil ke konci roku 1945 a vyrůstal v Lazcích – dříve samostatné obci, dnes součásti Olomouce. Zdeňkův tatínek pracoval na dráze jako strojvedoucí a jeho maminka jako „vechtr“, Zdeněk ale po dokončení základní školy kvůli špatnému zraku nastoupil na chemickou průmyslovkou.

Po maturitě nastal pro Zdeňka velký zlom: dostal nabídku k práci na šachtě a s tím spojenou možnost získat byt, proto opustil své rodiště a vydal se do Ostravy, kde později přestoupil na koksovnu. Tam pracoval až do důchodu, do něhož odešel coby bývalý horník ve věku 55 let.

Zdeněk od dětství miloval železnici, i když byla jen jeho koníčkem. Na úzkokolejku do Mladějova přišel poprvé v roce 2002, od té doby se podílel nejen na opravách trati, kde vzhledem ke svému věku udivoval mnohem mladší dobrovolníky svými výkony, ale i na veřejných akcích Průmyslového muzea Mladějov, jako je například Historie v pohybu, kde s oblibou řezal dřevo na okružní pile poháněné stabilním motorem. Právě za pořez a štípání dřeva – tuto nikdy nekončící práci – musíme Zdeňkovi zvláště poděkovat. Po několik uplynulých zim jsme měli vždy nachystané dostatečné množství paliva jak pro obytné prostory, tak i pro dílny, a tak jsme se mohli věnovat práci i v zimních měsících. Dále do našich vzpomínek patří i Zdeňkova vyprávění, ze kterých jsme se díky jeho značnému rozhledu dozvěděli spoustu zajímavých věcí z oblastí, jímž se ve svém životě věnoval.

Vzhledem ke svému zájmu o techniku a o železnici zvláště spolupracoval i s dalšími spolky, dokonce napsal i několik článků, které vyšly v časopisech Železničář a Železnice. Jeho nejvýznamnějším dílem je brožura „Lesní dráhy v Jeseníkách“, která vyšla v roce 1986 a věnuje se unikátním systémům kolejových svážnic a úzkorozchodných drah v povodí řeky Desné.

Nejen technika ale byla Zdeňkovým koníčkem, měl i hluboký vztah k přírodě. V roce 1991 se seznámil v rámci oslav 100 let železniční trati Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou se členy „základní organizace Českého svazu ochránců přírody Odry“. Když si v roce 1997 oderští ochránci přírody pronajali budovu železniční zastávky Klokočov jako terénní základnu, stal se Zdeněk jejím správcem. V Klokočově pak strávil při práci na zvelebování základny nebo toulkami po okolních lesích spoustu času, měl tamní kraj velmi rád.

Zdeněk žil sám – nikdy se neoženil. Řadu let jej trápily potíže se srdcem a křečové žíly na nohou, přesto a přes svůj věk ale na své okolí působil až neuvěřitelnou kondicí. Zemřel náhle dne 16. 3. 2021 ve svém ostravském bytě, pohřben je na hřbitově ve Slavkově u Opavy.

Kdo jste Zdeňka znali, věnujte mu prosím tichou vzpomínku.